Historie školy
Uplynulo již spoustu let od chvíle, kdy se v pozdeňské škole ozýval dětský smích či učitelovo „mentorování“. Sposuta z vás si jistě vzpomene na školu, jíž jste prošli, a která provázela dění v naší obci po několik staletí. Podívejme se alespoň ve zkratce do její historie.
Triviální (později obecná, národní) škola v Pozdni byla založena roku 1718. Jejím patronem a iniciátorem vzniku se stal Johann Filip, hrabě z Clari-Aldringen, pán na Teplici a Lenešicích. Po roce 1754 držela patronát nad zdejší školou kapitula sv. Víta v Praze, jež vlastnila také zdejší statky. Od roku 1865 o školu dbala místní školní rada.
Z počátku byla otevřena jedna třída. Ta však kvůli narůstajícímu počtu dětí nevyhovovala, proto byla škola potupně rozšiřována: r. 1856 na dvoutřídní, r. 1881 na trojtřídní. V průběhu dvacátého století, kdy počet dětí začal klesat a stále více dětí odcházelo do měšťanských škol, byla škola opět redukována na dvoutřídní.
Roku 1962 byla v rámci rušení málotřídních škol uzavřena a žáci začali docházet do Kvílic.
Školní obvod pozdeňské školy se zpočátku shodoval s obvodem farním. Náležely k němu kromě Pozdně obce Jedomělice, Hřešice, Líský a Bilichov. Bilichov a Jedomělice si postupně zřídily školu vlastní.
Počet žáků ve třídách se během 19. století neustále zvyšoval. V jedné třídě bylo např. ve školním roce 1871 / 72 zapsáno 186 žáků. Skutečný stav dětí ve třídě však zdaleka neodpovídal tomuto číslu. Až do roku 1922 byly dětem poskytovány různé úlevy. Jednalo se hlavně o podzim a jaro, kdy děti pomáhaly rodičům na polích.
Úlev pak přibývalo např. v dobách války, protože děti byly nuceny obstarávat spolu s rodiči nejnutnější životní potřeby, aby rodina mohla přežít.
Další příčinou školní absence byla vysoká nemocnost dětí. Téměř každý rok přicházely epidemie záškrtu, spalniček, chřipky, neštovic či spály. Některé děti těmto nemocím dokonce podlehly.
Školní budova stála již od počátku v místě budovy dnešní, představovala ale jen její jižní část. V roce 1889 byla přestavěna do dnešní podoby. Ačkoliv byly později plánovány další přístavby a v roce 1914 již byly dokonce zhotoveny plány, k realizaci nedošlo.
Řídící učitelé bydleli nejprve ve škole, poté ve statku kapituly a od roku 1844 v bývalé faře vedle školní budovy. Tento dům byl roku 1933 zbořen a vystavěn nový dům pro zdejší učitele. Učitelé se vždy podíleli na zdejším společenském dění. Ať šlo o práci varhaníka ve zdejším kostele či o funkce v místní samosprávě a společenských organizacích. Pečovali o zdejší knihovnu, působili v divadelním spolku i v Sokolu. Plných 126 let učili pozdeňské žáky kantoři z rodu Wagnerů, mezi další
významné učitele patřili např. Petr Hybner, Karel Kropáček, František Buzický a Miloslava Bradáčová.
Kromě obecné školy zde v letech 1926 až 1948 existovala dvouletá lidová škola hospodářská (později zemědělská). V této škole učitelé žáky seznamovali s teoretickými znalostmi i moderními poznatky v zemědělství. Žákyně byly vedeny k domácím pracím.
Během 244 let existence zdejší školy byly v jejích zdech vychovávány stovky žáků. Později se každý z nich vydal vlastní cestou, právě zde však získávali základy svých mravních a osobnostních hodnot, zde je učitelé kárali, či naopak chválili za dobře vykonanou práci. V životě často nezáleží na známkách, jimiž jsou žáci klasifi kováni, ale na jejich osobnosti, která se formuje právě v průběhu školních let, kdy se na „vzniku“ samostatného člověka podílejí významnou měrou nejen rodiče, ale právě i učitelé.